Hovoříme-li o dokumentech, musíme si říci, jak náš právní řád vlastně dokument definuje a co se dokumentem rozumí a co naopak ne.
Co je to vlastně dokument?
Co se po legislativně-právní stránce rozumí pod pojmem dokument, je definováno v zákoně 499/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů v § 2, písmeno d), které říká, že dokumentem je každápísemná, obrazová, zvuková nebo jiná zaznamenaná informace, ať již v podobě analogové či digitální, která byla vytvořena původcem nebo byla původci doručena. Digitální podobou zaznamenání informace se pak rozumí převedení původní analogové informace vyjádřené například písmeny, u informace zaznamenané psanou formou, nebo úrovní určité fyzikální veličiny, například u informace zaznamenané obrazově, zvukově nebo jinak do podoby číselné, a to nejčastěji v binární číselné soustavě.
Za nejdůležitější u dokumentů zaznamenaných v digitální podobě lze považovat dvě vlastnosti:
- kvalita zaznamenané informace se kopírováním nemění, říkáme, že není rozdíl mezi zdrojem a cílem pří duplikování dokumentů zaznamenaných digitálně. Tudíž nevznikají kopie, ale další originály,
- z bodu 1) plyne, že dokument zaznamenaný digitálně není závislý na jednom konkrétním nosiči.
Z výše uvedených vlastností dokumentů zaznamenaných v digitální podobě plyne i rozdílný přístup v péči o dokumenty zaznamenané v analogové podobě a o dokumenty zaznamenané v podobě digitální.
Dokument zaznamenaný v analogové podobě je pevně svázán s nosičem, a se zánikem nosiče zaniká i konkrétní dokument. Dokument v digitální podobě nezaniká se zánikem nosiče, za předpokladu, že je v časovém intervalu kratším než fyzická a morální životnost nosiče převeden na nosič nový. Popřípadě převeden do nového formátu.